Sklep s valenou klenbou (13)
Mezi Márnicí a Císařským domem byla při archeologických výzkumech v letech 1997/98 odhalena další, tentokrát dvoupodlažní budova. Spodní podlaží stavby se skládá ze dvou místností s valenými klenbami, které byly vytesány do skály. Místnosti byly spojeny kamenným, opět ve skále vytesaným, schodištěm. Osud těchto pozoruhodných prostor není znám.
Márnice (14)
Před západní stěnou Klášterního kostela se nacházely další stavby, z nichž nejstarší se podle pozdějšího využití nazývá Márnice. Zde jsou prezentovány nádherné renesanční kachle z kachlových kamen, které byly nalezeny v Císařském domě. V Márnici se otevírá skalní puklina, kterou bychom mohli sestoupit až k úpatí hory. V jedné pověsti se vypráví, že rytíři vybudovali podzemní chodbu do Žitavy, aby se tak mohli nepozorovaně do města dostat. V Žitavě by chodba měla končit v celestinském sklepě v ulici Brunnenstraße.
Pomník Christiana Adolfa Peschecka (15)
Rodina důležitého venkovského historika Christiana Adolfa Peschecka (1787 – 1859) pocházela od Hradce Králové. Pescheck se narodil v Jonsdorfu, kde byl jeho otec farářem. Navštěvoval žitavské gymnázium a studoval teologii ve Wittenbergu a Drážďanech. V roce 1816 se stal farářem v Lückendorfu a Oybině, od roku 1826 byl činný v žitavském Kostele sv. Jana, od roku 1854 arcijáhenem. Pescheck je autorem řady písemností k teologických a místním historickým tématům. Jedním z jeho hlavních děl je „Handbuch der Geschichte von Zittau“ (Příručka historie Žitavy), napsal také „Geschichte der Cölestiner des Oybins“ (Historie celestinů Oybina). Významná byla také díla o protireformaci v Čechách a jejím vlivu na Horní Lužici a Sasko. Již v roce 1839 se stal čestným občanem Žitavy. Pescheck byl členem společnosti „Oberlausitzische Gesellschaft der Wissenschaften“ (Hornolužická vědecká společnost) a v letech 1832 – 1834 redaktorem časopisu „Neues Lausitzische Magazin“ (Nový Lužický magazín). V roce 1846 mu Univerzita Lipsko udělila doktorát teologie. U příležitosti oslav 600 let od založení Žitavy měl v roce 1855 za přítomnosti korunního prince Alberta slavnostní proslov. „Žitavské muzeum“, založené Pescheckem v roce 1854, bylo základem dnešních Městských muzeí Žitava.
V roce 1861 byl Pescheckovi na Oybině postaven pomník. Bronzovou bystu na podstavci s památným nápisem modeloval sochař Adolf von Donndorf (1835 – 1916), žák Ernsta Rietschela. Bysta byla odlita ve městě Lauchhammer.
Klášterní kostel (16)
Císař Karel IV. založil na hoře Oybin vedle hradu v roce 1366 celestinský klášter, který postavil stavební mistr nějaké dvorní hutě, možná za spolupráce s pražskou Parléřovou hutí, která patřila tenkrát k vůdčím architektům ve Svaté říši římské. Stavba kláštera trvala celých 15 let. V roce 1384 byl klášter vysvěcen pražským arcibiskupem. Klášter následně upadal v důsledku událostí reformace v Horní Lužici, poslední převor zemřel v roce 1555 v Žitavě. Poté se pokusili získat celý areál jezuité. Silnou konkurencí jim ale bylo město Žitava, které také v roce 1574 klášter, hrad včetně rozsáhlých pozemků koupilo. Důležité části vybavení, mezi nimi i cenná knihovna, byly ale jezuity dopraveny ještě před prodejem do Prahy. Hrad a klášter shořely po úderu blesku v roce 1577, od této doby je to zřícenina. Díky své jedinečné poloze a vysokým nárokům císařových stavitelů se zřícenina oybinského kláštera řadí k nejvýznamnějším středověkým řeholním stavbám v Německu. Nad kryptou, vytesanou ve skále, se tyčí impozantní zřícenina Klášterního kostela, jehož jižní stěna byla také vytesána ve skále. Na vnější stěně pod hlavní římsou se nachází ozdobný vlys, který je identický s vlysem v kapli sv. Václava v Katedrále sv. Víta v Praze, která tenkrát (stejně jako dnes) představovala nejsvětější místo Českého království. Pro umělce je velmi přitažlivá především část chóru se třemi lomenými obloukovými okny, jejichž kružba zůstala zčásti zachována. Dílo Caspara Davida Friedricha s tímto motivem představovalo počátek romantického malířství. Vynikající akustika ve zřícenině je dnes využívána pro řadu akcí.
Řád celestinů
Zakladatelem řádu byl Pietro del Morrone, který v roce 1244 na hoře Morrone u Sulmona v italských Abruzzách založil první celestinskou poustevnu. Tento katolický řeholní řád byl v roce 1263 uznán papežem Urbanem IV. a přiřazen k řádu benediktinskému. Později se Morrone stal papežem Celestinem IV. Klášterní život celestinů se vyznačoval nejpřísnější chudobou, přesnými pravidly půstu a cvičením pokání. Kláštery vznikaly především v Sicilském království, ve Francii, v Holandsku a Čechách. Klášter, založený v roce 1366 na Oybině, byl zpočátku osazen mnichy ze Sulmona. Byl to jediný klášter v Německé říši severně od Alp, který existoval delší dobu, v tomto případě téměř 200 let.
Václavská kaple (17)
Na severní straně kostelního chóru se nachází Václavská kaple (také sakristie, oratorium). Svatý Václav, jako nejdůležitější český svatý, se v době císaře Karla IV. těšil zvláštní přízni. Na konzolách, na kterých stojí klenby, se nachází vybraná filigránová ornamentika, která znovu dokazuje vysokou úroveň původního vybavení kláštera, zřízeného císařem. Caspar David Friedrich zde maloval a představil kapli také na svém nejznámějším díle Huttens Grab (Umělecké sbírky Weimar).
Krypta (18)
Pod kostelem se nachází dva ve skále vytesané prostory s valenými klenbami. Na stěnách jsou kříže, vytesané do kamene, posvěcující toto místo. Prostory jsou dnes využívány pro divadelní představení. Pod kostelním chórem navazuje na tento prostor další malá místnost, která je přístupná přes úzkou skalní průrvu, je to Pokladnice. V roce 1421 zde byly uloženy části pokladu z Katedrály sv. Víta, které byly na horu Oybin dopraveny kvůli nepokojům za husitských válek. Součástí byly i kosti sv. Adalberta a pět hlav 11000 svatých panen.
Knihovní okno (19)
Mezi Márnicí a Křížovou cestou bývala další budova, jejíž osud není jasný. Zachována zůstala severní stěna s malebným Záclonovým oknem, nazývaným také jako „Knihovní okno“ a gotickým dvojoknem nad ním. Obě hrála důležitou roli v malířství romantizmu, přičemž například v dílech Caspara Davida Friedricha a Carla Gustava Carusa byla vyňata ze stavebního kontextu a byla využita jako samostatné motivy s cílem zvýšení kvality díla. Okna pochází z doby přestavby v pozdním 15. století, kterou výrazně ovlivnil mistr správy města Zhořelec (Görlitz) Konrad Pflüger. Konrad Pflüger byl jako stavební mistr žákem a nástupcem Arnolda von Westfalen, stavitele hradu Albrechtsburg v Míšni.
Křížová cesta (20)
Na severní straně Klášterního kostela a bezprostředně u skalní strže vede Křížová cesta, jejíž působivá architektonická hmota a podstata je nejlépe vidět z Horského hřbitova a Václavské kaple (lze k ní dojít od kostelního chóru). Na kamenech jsou ještě vidět stopy po požáru kláštera v roce 1577. Další kaple se nacházely nad Křížovou cestou a byly přístupné z kostela. Byly zasvěceny Duchu svatému, Panně Marii a sv. Celestinovi.
Bývalý most, původní přístup k severní straně Oybina, Horský hřbitov (21/22)
Přístup k severní části hory byl zajištěn kamenným mostem, jehož části jsou dodnes zachovány mezi Křížovou cestou a Horským hřbitovem. V roce 1577 byl zřízen současný přístup. Od 16. století mohli být na hřbitově kromě mnichů pochovány i ostatní osoby. Nejstarší náhrobek pochází z období renesance a patří rytíři Peterovi von Döbschütz (zemřel v roce 1559). Z dalších starších hrobů zůstaly pod skalním převisem zachovány hrob Michaela Zeisiga a jeho ženy z doby rokoka (kolem roku 1776). Jako motiv byl hřbitov vyhledáván a ceněn malíři romantismu, například Adrianem Zinggem a Carlem Gustavem Carusem.
Čestný hrob Alfreda Moschkau (23)
Na hřbitově se nachází hrob Alfreda Moschkau (1848 – 1912) a jeho druhé ženy Minna Louise, rozené Taubmann. Moschkau měl velký význam pro formování systematické a historické filatelie, jejímž významným pragmatikem v době kolem roku 1870 v Německu i na mezinárodní úrovni byl. V této době žil v Oybině, kde založil vlastivědné muzeum, které se na hradě nacházelo od roku 1883 (sbírka se dnes nachází v Žitavě).